Kdysi jsem četla, že první tři měsíce v životě miminka po porodu jsou vlastně ještě součástí těhotenství. Takový čtvrtý kvadrimestr. Děťátko je velmi citlivé na vjemy a potřebuje být v neustálém kontaktu s maminkou – jediným bezpečným místem. „Z břicha na břicho“ se někdy označuje způsob, jak můžeme miminku toto bezpečí jednoduše poskytnout. Z břicha a bezpečí matčina lůna na její břicho do šátkového úvazu.
Rodiče si často kladou otázky ohledně nošení dětí. Proč je většina dětí spokojená při nošení v šátku nebo nosítku? Snadno se jim takto usne a vydrží spát na těle klidně a déle než v postýlce? Jak to, že mnoho dětí nezvládne pokračovat ve spánku po odložení z šátku/nosítka?
Je to právě kvůli vrozené potřebě být v kontaktu s matkou (rodičem), a to platí i pro noční spaní v kontaktu.
Takové nošení mláďat můžeme pozorovat třeba primátů. Když je malé miminko „nošenec“ samo bez kontaktu, prožívá velký strach z opuštění. Nošení je pro něj blízkost a bezpečí. U matky i u nošeného dítěte se vyplavuje oxytocin a je to prospěšné pro jejich láskyplný vztah. Na celém světě je i v dnešní době většina miminek převážně nošeno.
Vertikální nošení, kdy má dítě nožičky do tvaru „M“ je velmi přirozené a zdravé pro vývoj kyčlí.
Díky nošení zvládnete například kojit a zároveň míchat polévku v hrnci anebo se procházet s pejskem. Díky nošení je dítě více v klidu. Doporučuji pro nošení miminka od prvních dní naučit se základní vertikální úvaz KSK (kříž s kapsou uvnitř). Tento úvaz je bezpečný a pohodlný.
Blízký kontakt je přínosný pro budování rané vazby i pro dobrou tvorbu mateřského mléka. Dítě se nosí přímo „u zdroje“ a stačí mu i malé signály, aby dostalo prso. Ač se to může zdát komplikované, kojení v šátku nebo v nosítku není žádná věda. Dá se kojit v povoleném vertikálním úvaze – dítě posunuté níže, aby byla hlava v úrovni prsu. Nebo se můžete naučit speciální horizontální kojící úvaz.
Už při kurzu předporodní přípravy jsem se ze zvědavosti přihlásila i na lekci o nošení dětí v šátku. To jsem ještě vůbec nevěděla, jak to u nás v praxi dopadne. Přeci jenom zkoušení šátku s panenkou či medvědem na těhotenském břiše není „takový zážitek“ jako navázání vlastního miminka.
Díky předporodnímu kurzu jsem se dostala i na podpůrnou skupinu při kojení a kontaktním rodičovství. Poprvé jsem se zúčastnila ještě před porodem. Na skupince jsem také od jedné ženy zakoupila svůj první nosící šátek. Nenápadný bavlňák v odstínech šedi od německé značky Didymos se později ukázal jako skvělá volba pro novorozenecké vázání 😊
Když se narodil Ondrášek, neodvážila jsem se hned navázat. V jeho asi 2-3 týdnech přišla na návštěvu kamarádka, která svou dcerku výhradně nosila v šátku. Pomohla mi s prvním opravdovým navázáním miminka. K mému překvapení se synkovi v šátku opravdu líbilo. Na poprvé v něm vydržel 2-3 hodiny času na vzduchu a já jenom žasla. Od té doby jsem začala šátek používat, i když nedá se říct, že by byl syn výhradně nošený. Postupně jsem se naučila v šátku i kojit a najednou tu byla další přidaná hodnota šátku – syn byl v klidu, mohl se kojit kdekoliv, já měla volné ruce a i uspávání po kojení bylo jednodušší.
Za několik týdnů jsme si pořídili naše první nosítko Manducu. Nemůžu říct, že by byla úplně nevhodná, ale rozhodně se vyplatilo počkat do cca 4 měsíců syna, aby mu dobře sedla. Pokračovala jsem proto v šátkování. Jinak co se týče pohodlí pro nosiče, pro mě nic extra příjemného. Mému muži však Manduca s tvrdým bederákem vyhovovala. Já jsem se mezitím příhlásila do testování šátků a nosítek ve skupině Nosíme děti, to byla jízda. Každou chvíli mi poštou přišel nový kousek k otestování, někdy se to nedalo stíhat, ale vyzkoušela jsem velkou spoustu různých nosítek a krásných šátků.
Když bylo synovi asi 5 měsíců, pořídili jsme si nosítko Tula baby a to mě svou jednoduchostí a pohodlností sedlo velmi. Tak jsem si pokračovala v nošení, testování v nosící skupině, vybavila jsem se nosícím oblečením a kočár už od synova cca půl roku ani nevytahovala.
Jenže v roce syna jsem znovu otěhotněla a najednou mi začalo být nošení velmi fyzicky nepříjemné, neměla jsem ještě žádné břicho a stejně jsem musela hned s nošením přestat. Moc mě to mrzelo, zase jsem musela vytáhnout kočár a trávila jsem léto vožením v kočáru a těhotenskou nevolností.
Zpětně jsem si říkala, že to byla pro mě asi nejhorší věc na dalším těhotenství. Kvůli malému rozestupu mezi dětmi, přestat nosit syna v roce věku.
Po narození druhé dcery jsem prvních několik měsíců nosila výhradně v šátku a potom z praktických důvodů přešla na nosítko. Když se venku pohybujete se dvěma dětmi, volné ruce jsou potřeba. Obzvlášť když vaše dítě je rychlé, divoké a rádo se pohybuje mimo cestičky, tam, kam byste kočár nedostali.
Nastupování a vystupování z hromadných dopravních prostředků, nakupování a mnoho dalších situací nahrává volným rukám pro starší dítě. Nošení jsem využívala i doma na uspávání po obědě i večer. Občas jsme nosili obě děti, když se venku nebo na dovolené unavily, až do 3,5 let staršího syna. Oblíbili jsme si ještě šátková nosítka Monilu a Donkey a batolecí Tulu Toddler, kterou používáme do dnes.
Teď je mladší dceři 2 a půl a nosím ji už zřídkakdy. Občas ji poponese můj muž. Pomalu nám končí nosící období. Když se tak ohlédnu, nějak rychle to uteklo. Učila jsem už vázat pár mých kamarádek a můj první šátek už ponosil hodně dalších novorozenců od klientek z laktačního poradenství.
Až si někdy postesknu, jaké krásné je navázat miminko. Obzvlášť, když se klientky na laktačním poradenství rozplývají při prvním úvazu svého děťátka. Aspoň takto nošení zůstává v mém životě 😊
Pokud máte porod, kojení a nošení teprve před sebou, mohl by vám posloužit můj přípravný manuál. Více o mojí cestě k dlouhodobému kojení píšu například v tomto článku.