Předporodní příprava na kojení aneb moje osobní cesta

Jeden únorový večer roku 2020

Je šero, do ložnice přes závěsy proniká světlo z pouličního osvětlení. Hodiny na radnici právě odbíjejí osmou hodinu večer. Máme za sebou zábavný, ale náročný rodinný den. Já a moje dvě děti. Kojím ty dvě hlavičky, teda spíš už pořádné kebulky, a oba dva spokojeně chvíli po sobě usínají. Je to to tak dávno, jako kdybychom spolu byli věčnost, bez nich si už svůj život neumím představit a přece to tak rychle uteklo od chvíle, co skrze mě přišly na svět.

Těším se až vstanu a užiju si večerní chvíle klidu sama se sebou u teplého čaje.  Ale stejně se znovu a znovu rozplývám blahem, za to, co mi bylo dopřáno. Děkuji Ti moje tělo, za práci, kterou odvádíš! Ženské tělo je dokonale vybavené a úžasně připravené na výživu potomků a na jejich upokojení a různé očekávané i neočekávané situace, které s malými dětmi nastávají.

Pozor, ne každý večer je to takhle idylické, abyste si nemysleli. Občas je to dost divoké a děti nemají synchronizovaný denní spánek a nálada na lodi není růžová. Když se to ale vydaří, je skvělé si tyto okamžiky v přítomnosti na plno užívat.

Návrat v čase do doby před 4 lety

Během prvního těhotenství, spíše až v jeho druhé polovině jsem začala navštěvovat kurz příprav na porod a také gravidjógu v jednom mateřském centru.  Moje záda shrbená ze sezení u počítače a moje bříško nekomfortně utlačované sedavou kancelářskou rutinou velmi vítali jakoukoliv změnu.

Předporodní přípravu vedly různé ženy, některé mi sedly více, některé méně. Nejvíce se mi líbila těhotenská příprava v podání porodní duly a laktační poradkyně Petry. Lekci o kojení, která byla součástí předporodního „seriálu“ však zrovna suplovala její kolegyně Katy. Ano, tahle příprava na kojení zapůsobila přesně tak, jak jsem potřebovala. Všechno, po čem jsem toužila, můžu přesně tak mít. Věřím sobě, svému tělu a svému miminku. Všechno co na kojení potřebuji, už mám. Jupí!

Zrození dítěte a matky

O několik týdnů později se mi narodil krásný čtyř a půl kilový zdravý a čiperný chlapeček. Měli jsme se oba dva hned k světu. Záhy po porodu jsem se nechala omezeními a nařízeními zastaralého šestinedělního oddělení lehce semlít, ale vybojovala jsem si díky kontaktu kůže na kůži a vehemenci mého syna plné kojení. Žádný umělý dokrm, žádné umělé náhražky prsu.

My dva, naše reflexy, pot, slzy i úsměvy a mateřské mléko, proudy mateřského mléka.

Tandemové kojení

Čas běžel a když byl synovi rok, počali jsme jeho sestřičku. Když se dcera narodila, věděla jsem už přesně, co chci a jak to chci. Byly jsme neustále spolu a kojení se dařilo přirozeně. Synovi bylo v tu dobu necelých 21. měsíců a velmi přirozeně nám z toho vyplynulo tandemové kojení. Když zájem neztratil po dobu druhého těhotenství, přijala jsem to jako ideální cestu pro mě i moje dvě děti. Seznámil se se svou sestřičkou právě při kojení. Můj muž mě v kojení vždy podporoval a myslím, že i když ze začátku to může být hodně náročné, má tandemové kojení velmi pozitivní vliv i na vztahy mezi sourozenci.

Ano, byly i náročné chvíle, nevyspání a růst zubů a další libůstky, ale díky nošení a tandemovému kojení se nám podařilo všechny strasti i slasti zvládnout.

A pokračujeme. Už se neptám, jak dlouho, je to tak, jak to má být….

 

Kateřina Zelená
Jsem certifikovanou laktační poradkyní a kontaktní dlouhodobě kojící matkou dvou dětí. Ukazuji nastávajícím rodičům možnost připravit se na hladký začátek kojení. Zároveň nabízím podporu všem ženám, které již kojí nebo o kojení uvažují. Můj příběh si můžete přečíst zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.